Pár rad

HUSTÍME SPRÁVNĚ PNEUMATIKY?

Rozsáhlé průzkumy provedené přímo v provozu předními evropskými výrobci pneumatik přinesly alarmující výsledky. Pouze necelá pětina (19,8 %) motoristů jezdí na správně nahuštěných pneumatikách!
Nedostatečný hustící tlak byl zjištěn skoro u 60-ti % vozidel, naopak přehuštění u zbývajících 20-ti procent. Podstatně větší rizika přináší provoz na pneumatikách podhuštěných než přehuštěných, i když toto neplatí bez výjimky. A jaký je stav u nás v Česku? Skoro s jistotou lze říci, že lepší než ve vyspělých státech Evropské unie to určitě nebude. Bohužel, policejní akce typu “Kryštof“ apod., nebývají v případě silničního provozu zaměřeny právě na stav pneumatik, takže statistická čísla z případného průzkumu neexistují.
Pamatujme, že jízda na podhuštěných pneumatikách má negativní vliv na:

Jízdní vlastnosti
- vozidlo je hůře ovladatelné, nereaguje dokonale na pohyby volantu při změně směru, plave.

Bezpečnost
- brzdná dráha na podhuštěné pneumatice je delší. Prodlužuje se zhruba o 4 m.
- pokud je vozidlo z výše uvedených důvodů hůře ovladatelné, roste riziko kolize za jízdy.

Výkon
- u podhuštěné pneumatiky roste valivý odpor. Vozidlo ztrácí výkon, zvyšuje se spotřeba paliva.

Životnost
- jízdou na podhuštěné pneumatice dochází jednak k nadměrnému opotřebení krajních partií běhounu, ale výrazně klesá i její celková odolnost proti opotřebení, snižuje se km výkon.
- podhuštěná pneumatika = přetížená. V důsledku přetížení dochází k nadměrnému zahřívání, které může vést až k úplné destrukci pláště.

Odolnost proti poškození
- pokud není v pneumatice odpovídající tlak, podstatně se zvyšuje možnost poškození kostry (např. průrazem), a to i při přejíždění jindy běžně zvládnutelných překážek.

Předepsané huštění
Hodnoty předepsaného huštění neurčuje výrobce pneumatik, ale vozidla – viz. Technický průkaz vozu. Jeho údaje vychází ze znalosti konstrukce automobilu, výkonu motoru, zatížení náprav apod. Dodržování těchto hodnot je doporučováno jako výchozí. Většinou jsou udávány pro každou nápravu dvě hodnoty huštění.
Nižší platí pro provoz vozidla částečně zatíženého, vyšší pro vozidlo plně obsazené osobami, nebo naložené nákladem. Zatímco u přední nápravy (většinou stále zatížené motorem) se jedná o rozdíly menší, v rozmezí 10 - 50 kPa, u zadní nápravy se tyto rozdíly pohybují mezi 50 až 100 kPa! Tuto skutečnost si před vyjetím plně zatíženého vozidla uvědomí jen málokdo. V praxi tak může nastat situace, že řidič, který dbá na správné huštění (má ale nahuštěno pro nezatížené vozidlo, protože jezdí většinou sám), vyjíždí na cestu z Ostravy do Prahy a bere s sebou manželku a kamaráda s přítelkyní, samozřejmě i se zavazadly. Během této cesty jsou zadní pneumatiky podhuštěny vzhledem k zatížení o celou jednu třetinu. Jízdou po dálnici ve vyšší rychlosti dochází k jejich nebezpečnému přehřívání a roste riziko nevratného poškození, v krajním případě až k naprosté destrukci pláště.
Ekonomický argument proč správně hustit: Rozdíl ve spotřebě pneumatik na stejný počet ujetých km při jízdě se správným tlakem a na pneumatikách podhuštěných o 20 % je dost podstatný…..

Příčiny poklesu tlaku
I u nových pneumatik dochází k přirozenému úbytku tlaku. Pokles představuje v průměru 50 kPa* za rok. Způsobuje ho přirozené unikání hustícího média (vzduch/dusík apod.), dále součástmi pneumatiky, nedokonalou těsností mezi patkou pláště a dosedací plochou ráfku či určitou netěsností ventilu. V tomto případě můžeme hovořit o přirozené ztrátě tlaku za podmínek, že se jedná o novou pneumatiku namontovanou na nový ráfek s novým bezdušovým ventilem. Provozem pak dochází k dalším změnám, které únik tlaku dále zvyšují - pryž pneumatik vlivem povětrnostních podmínek stárne, pneumatiky získávají různé mechanické oděrky a poškození, ráfky rezaví. Ventil bývá rovněž častou příčinou pozvolného, leč neúměrného poklesu tlaku v pneumatice. Úbytek tlaku zaznamenáváme také při poklesu okolní teploty. Tuto skutečnost dokonale nesnižuje ani použití různých plnicích plynových směsí na bázi dusíku, jak bývá mnohdy prezentováno.

* odhady vycházejí z vývojových dílen výrobců pneu.

Kontrola tlaku
Výrobci pneu je doporučováno provádět kontrolu tlaku v pneumatikách zhruba jednou za čtrnáct dní. Zásadou je, provádět měření na studených pneumatikách ještě před vyjetím vozidla. I jízda k nejbližší čerpací stanici, kde bývají kompresory s měřidly tlaku, znamená zahřátí tlakového média v pneumatikách. Nárůstem teploty dochází ke zvýšení tlaku, a tak naměřená hodnota neodpovídá skutečnosti. Rozdíl neměřených hodnot u běžného pláště osobního automobilu se může pohybovat okolo 30 kPa. Proto je nutné při kontrole za tepla k doporučeným hodnotám přičíst 30 kPa.
Při kontrole tlaku nezapomínejte na rezervní kolo. To je třeba udržovat v použitelném stavu, tedy dostatečně nahuštěné.

Mějme na paměti, že perfektně nahuštěná pneumatika je jediný komponent, který zajišťuje kontakt mezi vozidlem a vozovkou.

VYPLATÍ SE PROTEKTORY ?

Protektory jsou dalším příkladem známé pravdy, že levný nákup nemusí být nejvýhodnější. Řidiči, kteří tráví na silnici hodně času, mají s přezouváním aut do originálních pneumatik dobré zkušenosti. Avšak pro toho, kdo moc nejezdí, nebo má staré auto, vyvstává otázka: vyplatí se taková investice? A co je víc – nízká cena, nebo klid a bezpečnost ?
Jako možné řešení se jeví nákup levnějších protektorů. Ale pozor, má to svá úskalí. Protektory jsou už dokonce k mání v řadě supermarketů.
Já osobně to nepokládám za normální stav. Vždyť v pekárně si nekupujeme hutní materiál a v autosalonech si nepořizujeme nábytek. Pneumatiky patří do specializovaných prodejen, kde zákazník dostane krom zboží profesionální přístup personálu a získá veškeré potřebné informace. Levné protektorované pneu lze v dnešní době nalézt v mnoha servisech, takže nabídka tohoto sortimentu je široká.

Protektor nezakryje svůj skutečný původ.
Protektor, jako recyklovaná pneumatika, má své neduhy. Již při nákupu se to většinou projeví: některé z nabízených pneumatik už svým vzhledem naznačují, že jde o jasný "second hand", tedy levné zboží. Nejrůznější nálitky a drobné nepřesnosti běhounu vypovídají o tom, že se výrobci nevyplatí, aby se zabýval detaily. Některé jiné protektory naopak působí skoro jako nové pneu. Ovšem pozor na jedno staré lidové rčení: ,,zvenčí huj, uvnitř fuj“. V testech renomovaných laboratoří dopadají protektory různě. Někdy lépe, jindy hůře. V této souvislosti mne ale napadá otázka:,,jakou mám pravděpodobnost, že můj koupený protektor skutečně vydrží? 80,60,50, nebo jen 20 procent“? Můžu řídit auto v klidu? A co mi naopak nabízí zbrusu nové, originální pneu od renomované značky? Já už si odpovědět dokážu a věřím, že Vy také.